Narodil se 23. 2. 1851 v Praze, zemřel 20. 4. 1906 tamtéž.
Měl být pokračovatelem v inženýrské profesi svého otce, po studiích nastoupil jako asistent na pražském stavebním úřadě. K rezignaci na úřednický post jej donutila vážná nervová nemoc, kterou prý způsobilo požití kávy uchovávané v cínové nádobě. Rekonvalescence zabrala několik let, během nichž se jeho záliba v kreslení stala postupně jeho profesí. Na konci 70. let se objevují jeho první práce na poli ilustrace – vedle kreseb pro české ilustrované časopisy se podílí na ilustracích cestopisu Im fernen Osten, který na základě cest hraběte Bely Széchenyiho do Indie, Japonska, Číny, Tibetu a Barmy v letech 1877–1880 sepsal Gustav Kreiner (vyd. Alfred Hölder ve Vídni 1881). Ilustruje také knihu Sedm let v jižní Africe Emila Holuba a od roku 1880 začíná pracovat na obrazovém doprovodu díla Hrady a zámky Augusta Sedláčka (nakl. František Šimáček); později se stává spolu s bratrem Adolfem jedním z hlavních ilustrátorů Ottových Čech.
I když je již zkušeným kreslířem, jakožto dosavadní autodidakt odchází roku 1883 na vídeňskou Akademii, aby se zdokonalil v malířské technice. Stává se žákem krajinářského atelieru Eduarda von Lichtenfels, kde za nedlouho získává zlatou Fügerovu medaili. Na společné výstavě s Adolfem roku 1885 se presentuje více než 120 díly, o dva roky později pořádá již samostatnou výstavu v galerii Ruchu. Významný byl pro jeho kariéru rok 1887. Kromě tříměsíční návštěvy Paříže, odkud si přivezl řadu kreseb a skic, zakládá toho roku soukromou krajinářskou školu, mezi jejíž žáky budou v následujících letech patřit např. Ludvík Kuba či Berta Havlíčková-Liebscherová. Přátelství s Ludvíkem Kubou jej také přivedlo v 90. letech na Balkánský poloostrov, kde vzniká mnoho kreseb a obrazů, z nichž některé prezentoval v rámci samostatné výstavy roku 1896. Další společná výstava s bratrem Adolfem se konala v Topičově salonu roku 1897. Po desetiletí také bohatě přispíval do ilustrovaných časopisů, Světozoru, Květů, Zlaté Prahy, kde publikoval nejen své krajinářské práce, ale i cestopisné texty (např. Na pobřeží Istrie ve Světozoru roku 1888). V oboru dekorativní malby se uplatnil spíše okrajově – roku 1879 spolupracoval s Adolfem na jeho nerealizovaném návrhu opony Národního divadla. Opět ve spolupráci s bratrem pak vzniklo diorama Boj studentů se Švédy pro Jubilejní výstavu 1891, kde Karel vytvořil horní část scény s panoramatem Pražského hradu. Ze soutěže na výzdobu Muzea hlavního města Prahy, jíž se účastnili oba bratři, pak vyšel vítězně pouze Karel, který pak realizoval čtyři lunety na schodišti muzea s pražskými vedutami.