František Liebscher

František Liebscher

Narozen 30. 9. 1852 v Praze, zemřel 21. 6. 1935 tamtéž.

Po absolvování akademického gymnasia vystudoval práva a po celý život působil jako soudní úředník. V letech 1897–1906 žil v Chrudimi, kde se se svou manželkou Bertou, s níž se oženil roku 1898, účastnili společenského života. Roku 1906 se vrací do Prahy jako soudní rada obchodního soudu, po roce a půl však odchází ze zdravotních důvodů do penze. Jeho umělecká tvorba má ryze privátní charakter a sestává převážně z drobných kresebných prací.

Nekrolog, jejž napsal rodinný přítel Ludvík Kuba pro Národní politiku (Za Františkem Liebscherem, 26. 6. 1935), vzpomíná na Františka nejen jako na kreslíře, ale především jako na nezištného a přátelského člověka: „Včera, 25. t. m., byl na Olšanech pochován třetí z trojice bratří Liebscherů, z nichž dva byli koncem minulého století z nejpopulárnějších českých malířů. I František, třebas povoláním právník, byl výtvarnému umění oddán a to jako kreslíř-snílek, jenž chvilku neustával, aby své vidiny tužkou nevyjadřoval na papíru. Slabšího zdraví, odešel dosti časně do výslužby jako vrchní soudní rada, a tu, třebas sám neměl jmění, vyvíjel spolu se svou vzácnou a ušlechtilou chotí (rovněž malířkou) obdivuhodnou činnost filantropickou. Ač po vojně jako staropensista musil sám strádati, dostávalo se v jeho rodině rady, pomoci, útěchy tolika nešťastným, zejména ruským běžencům, že by vypsáním všeho dobrého, jež jeho domácnost na všechny strany rozsévala, vznikla kniha, která by jednak byla knihou srdce a lásky k bližnímu, jednak i zajímavou kronikou těžké poválečné doby. Rusové, rozptýlení po zeměkouli, vzpomínají vděčně v zámoří na něj i na jeho choť. Odešel vzácný člověk, tichý, vyrovnaný a dobrý, štěstí pro sebe sama i pro každého, s kým se stýkal.“