Berta Havlíčková – Liebscherová

Berta Havlíčková – Liebscherová

Narodila se 7. 7.1864 v Lovčicích u Klatov jako dcera lesnického odborníka Havlíčka, zakladatele šumavských lesních porostů.

Roku 1877 odchází na pražskou vyšší dívčí školu, kde začínají její první kontakty se soudobou intelektuální elitou. Mezi její učitele patřil ředitel školy Vilém Gabler, malíř Soběslav Hippolyt Pinkas či teoretik umění Otakar Hostinský. V letech svého studia na vyšší dívčí škole se setkává i s dalšími uměleckými osobnostmi starší generace – Eliškou Krásnohorskou, Otylií Sklenářovou-Malou ad., a to zejména díky aktivitám Amerického klubu dam Vojtěcha Náprstka, při účasti na přednáškách a koncertech pořádaných Uměleckou či Měšťanskou besedou.

Po ukončení školy se vrací na několik let do Lovčic, po smrti matky se roku 1887 stěhuje zpět do Prahy a vstupuje na Uměleckoprůmyslovou školu. Zde navštěvuje ateliéry Františka Ženíška, Josefa Václava Myslbeka či Jakuba Schikanedera. Později se stává žákyní soukromého ateliéru Hermíny Laukotové, kde se věnuje figurální malbě, a rovněž krajinářské školy Karla Liebschera. Intenzivně se účastní společenského a kulturního dění; na Jubilejní výstavě roku 1891 je její práce zastoupena v expozici žákyň Uměleckoprůmyslové školy, při Národopisné výstavě českoslovanské o čtyři roky později se podílí na přípravě expozice lidového vyšívání. Přátelství s rodinou sochaře Bohuslava Schnircha přináší kontakty s architektem Josefem Fantou a bratry Liebscherovými. Zde se také poprvé setkává se svým pozdějším manželem Františkem Liebscherem.

V 90. letech se podílí na ilustracích pro knihu Dějiny kroje v zemích českých Zikmunda Wintra a Čeňka Zíbrta; ilustrace založené především na překreslování historických rukopisů vytváří i pro další dějepisné práce Čeňka Zíbrta a pro švagra Dr. Reinsberga ilustruje učebnici O soudní medicíně. V této době se patrně stává asistentkou prof. Pinkase na Vyšší dívčí škole a později jeho nástupkyní. Definitivní místo po mnoha peripetiích získává roku 1897, ale již následujícího roku se provdává za Františka Liebschera a odchází s ním do Chrudimi. I zde pracuje v charitativní činnosti a aktivně se účastní kulturního života města. S manželem se vrací do Prahy v roce 1906. Teprve roku 1946, kdy je Bertě Liebscherové 82 let, se koná její samostatná výstava, uspořádaná Krásnou jizbou. Výstava dokumentuje její tvorbu, věnovanou především malbám krajin a květinových zátiší. Závěr svého života věnuje mimo jiné i psaní autobiografie, která je významným dokladem jejích bohatých společenských styků a přináší mnoho zajímavých informací. Umírá v Praze roku 1954.